Příběh tuleně Odyssea

Tuleň středomořský (Monachus monachus)

Výskyt:
Řecké ostrovy v Egejském moři, jižní pobřeží Malé Asie, ostrov Madeira a pobřeží západní Afriky. Náhodná setkání u břehů Středozemního moře. V žádné ZOO na světě se ho dosud nepodařilo odchovat.

Počet kusů:
200-300 ks jedinců

Osud:
Mládě    tuleně    ODYSSEA,    nazvaného    v některých novinových článcích také ARTUREM, odchytili na Sardinii v prosinci roku 1951 dva novináři. Odtud ho převezli do Říma a zde ho vypustili za přítomnosti filmových kamer do slavné kašny Di Trevi. Jeden z nich, fotoreportér Patellani, přítel Federica Felliniho a specialista na filmové hvězdy, dostal a svůj čin pokutu. Nikoliv proto, že zabil tuleně, ale poněvadž znečistil vodu v kašně. Fellini se touto událostí inspiroval pro svůj film „Sladký život“ a vymyslel pro takové novináře pojem „paparazzi“ – ti, kteří vytvářejí „přirozenost“ moderního člověka. Tuleň středomořský byl za dob Homérových nejrozšířenějším obyvatelem největšího biotopu Evropy: Středozemního moře. Poté, co se opalování stalo módou, tuleně na evropských plážích vystřídali lidé. Tak se stali tuleni jedním z nejohroženějších savců Evropy.
V prvním    česko-italském    celovečerním    filmu    MíR S TULENI, podpořeném Evropskou komisí, se mimo jiné dozvíte: „Proč se v žádné zoologické zahradě na světě zatím tuleně středomořského nepodařilo odchovat? Co nás s tuleni spojuje? Jak se liší domácí zvíře od divokého? Jak probíhá domestikace zvířat a co je to domestikace nás lidí?“
Odysseův příběh de facto zachycuje okamžik zmocnění se „přírody“ člověkem, zatímco Gastonův příběh je symbolem útěku této „přírody“ od člověka. Oba příběhy jsou si podobné v tom, že začínají odchytem zvířete a končí jeho smrtí. Lachtan Gaston zemřel, protože nepřežil návrat do přírody - zatímco tuleň Odysseus musel zemřít proto, že nepřežil pobyt v lidském světě.